Homeopatie představuje podle statistik WHO (Světové zdravotnické organizace) v současné době druhou nejrozšířenější léčebnou metodu na světě (na prvním místě je tradiční čínská medicína, na druhém homeopatie, na třetím herbalismus, čili léčba přírodními prostředky, a teprve na čtvrtém klasická medicína, tak jak ji známe i u nás - alopatie). Počátky homeopatie nalézáme již u Hippokrata, který hlásal „Similia similibus curantur“ - podobné se léčí podobným (to je základní myšlenka homeopatie) - podobní činitelé, kteří nemoc vyvolávají, ji také léčí. Hippokrates ale ještě neměl dostatečné znalosti o lécích a jejich použití. O homeopatii tak, jak ji známe dnes, se zasloužil především německý lékař Samuel Hahnemann, který žil v letech 1755-1843.

Praxe homeopatie je založena na pozorování zvaném zákon podobnosti. Znamená to, že co nějaká látka může vyvolat, to může rovněž vyléčit. Hahnemann prováděl například své počáteční experimenty s kůrou chinovníku (z něhož se získává chinin). Zjistil, že když se každý den podá zdravému člověku, může u něho vyvolat symptomy podobné malárii. A tato kůra chinovníku je skutečně lékem pro mnohé pacienty trpící malárií.

Výraz HOMEOPATIE je odvozený od dvou řeckých slov: homoios (podobný, stejný) a pathos (nemoc, bolest, utrpení). V tomto názvu vidíme základní teorii i způsob léčení. Naproti tomu konvenční způsob léčby je založen na podání látky, která vyvolá opačný symptom, než jaký pacient vykazuje. Odtud plyne její název - alopatie - alloios znamená „jiný, opačný“.

Homeopatie používá k výrobě léků různé přírodní látky: rostliny, minerály i živočišné produkty, ale v silně zředěném stavu, do něhož jsou uvedeny zvláštními postupy - tzv. potencováním (tj. řada ředění plus dynamizace). Výsledkem jsou netoxické léky, které mají schopnost léčit, jsou-li homeopaticky indikovány. Jsou neškodné, neobsahují žádné škodlivé látky a působí na organismus tím nejjemnějším způsobem. Pokud jsou správně zvoleny, způsobují nenásilné a přirozené zlepšení či vyléčení akutních i chronických potíží. Tyto homeopatické přípravky (homeopatické léky či homeopatika) působí prostřednictvím jemnohmotné rezonance na spirituální organizační systém člověka nazvaný Hahnemannem  „vitální síla“ nebo také „dynamis“ (v orientální medicíně je to čchi, v józe a ájurvédě prána). Nemoc, ať již se jmenuje jakkoliv a je umístěna kdekoliv v těle nebo v mysli, je způsobena poruchou tohoto vnitřního organizačního principu. Jeho pozitivním ovlivněním je léčen organizmus jako celek. Ten nabývá schopnosti odstranit a vyléčit si díky své zlepšené sebeorganizaci i chronické, tzv. nevyléčitelné nemoci - alergie, migrény, ekzémy, nespavost, únavu, sklon k častým infekcím atp. Navíc získává zvýšenou odolnost proti akutním nemocem i různým formám stresu. Homeopat hledá homeopatický lék pro určitého člověka a jeho nemoci. Když se homeopat dívá na klienta komplexně a zná účinky léků na celého člověka, je schopen tomuto klientovi předepsat jeden jediný podobný lék. Klientovou reakcí na lék je potom řešení a zlepšení všech příznaků včetně těch, které souvisely s nemocí. Nemoc se přirozeně vyléčí s tím, jak se uzdravuje člověk. Jednotlivé části organismu neonemocní nezávisle na sobě. Onemocní vždy celý člověk i přes to, že se většina nemocí projeví převážně jen v některé části těla. Proto nemusí alopatická léčba zjevně nemocné části těla prospět člověku jako celku!

Ve své praxi používám metodu HDT (Homeopathic Detox Therapy), která umí „vyčistit“ z organismu (i staré) toxiny, jež byly, nebo by mohly být, příčinou různých současných potíží. HDT také umí uvést do rovnováhy například hormonální systém organismu nebo pomůže při řešení syndromu propustnosti tkání (nejčastěji střev). Aplikace speciálních homeopatických detoxikačních kúr zároveň umožní organismu lépe reagovat na konstituční homeopatii, která spočívá ve výběru jednoho konstitučního léku odpovídajícího celkovému obrazu klienta v daném okamžiku. K tomu samozřejmě využívám i akutní homeopatickou podporu při řešení náhlých onemocnění, stavů po úrazu či po operaci. Akutní léky jsou také vždy voleny s ohledem na konkrétní osobu a situaci, mohou se měnit nebo opakovat v závislosti na potřebách klienta a na vývoji onemocnění.

Zvláštní formou homeopatie je potom autopatie. Je to relativně nová metoda, jejíž principy ale již byly v historii využívány u lidí i ve veterinární praxi. Jedná se o použití homeopatickým způsobem upravené - potencované - vlastní tělesné informace osoby, která má být pozitivně ovlivněna. Lék si je (po krátké instruktáži) schopen vyrobit každý sám - z vlastní sliny nebo dechu. Autopatie je mimořádně účinná i při léčbě chronických, obvyklými metodami často nevyléčitelných potíží.

Základní typy homeopatické léčby

Základní rozdělení homeopatické léčby je na léčbu konstituční (neboli celostní) a tzv. akutní podání.

Homeopatická konstituční léčba si říká klasická homeopatie. Spočívá ve výběru jednoho konstitučního léku, který odpovídá CELKOVÉMU obrazu klienta v daném okamžiku. Jako konstituční lék je možné použít i autopatický preparát, což není nic jiného, než další z řady homeopatických léků - tento je vyrobený z tělesné informace konkrétní léčené osoby. Při volbě autopatické léčby odpadá náročný výběr toho pravého konstitučního homeopatika, je ale potřeba pečlivě zvažovat potenci, četnost a způsob výroby autopatického preparátu. Tento způsob léčby nám ale většinou dokáže klienta „připravit“ na léčbu pomocí homeopatického léku, neboť autopatie může výborně fungovat i jako detoxikační metoda.

Homeopatické léky používáme i k akutní léčbě náhlého krátkodobého onemocnění, stavy po úrazu či po operaci. Vybíráme je však také s ohledem na konkrétní osobu, na konkrétní specifické symptomy. Máme ale možnost již užšího výběru z několika účinných léků na danou nemoc, situaci. Akutní léky se mohou měnit nebo opakovat v závislosti na potřebách klienta a na vývoji onemocnění. Homeopatie může být v případě akutní nemoci velice účinná, ale jak bylo řečeno - i zde je pořeba mít na paměti, že platí princip léčení člověka, nikoli jen nemoci.

 Akutně dobře funguje i správně indikovaný konstituční lék i autopatie.

Homeopatická léčba prakticky

Průběh léčby se řídí tzv. „Heringovými zákony“:

1)      Směr léčby probíhá od hlavy k patě, tj. seshora dolů.

2)      Dalším je směr postupu léčby zevnitř ven, a to od důležitých orgánů k těm méně důležitým, z vnitřní oblasti ne povrch těla.

3)      Návrat reverzních symptomů, tj. dočasné objevení se dřívějších problémů/potíží (v pořadí opačném, než se v životě klienta objevily).

Tyto tři zákony jsou významnou pomůckou k posouzení průběhu homeopatické léčby při následných kontrolách.

Na počátku léčby může dojít i k dočasnému zhoršení stavu klienta, tzv. homeopatickému zhoršení. Netrvá však dlouho a jeho intenzita je zvládnutelná.

Homeopatické léky mohou působit i roky, závisí na potenci léku a na konstituci klienta. Zpravidla u dětí se jejich účinek rychleji spotřebovává, protože děti se rychle vyvíjejí. Vyléčení je závislé na délce dosavadního trvání léčené nemoci, na délce a intenzitě léčby jinou terapií, většinou alopatickou, kde jsou symptomy vlastně potlačovány prostředkem s opačným působením.

Existují i některé překážky homeopatické léčby. Může to být například zakyselení organismu, zanesení organismu chemickými(alopatickými) léky či návykovými látkami.

Také je několik látek, které se kříží s homeopatiky a mohou negativně ovlivnit reakci daného člověka na podaný lék (mohou lék antidotovat-zrušit). To je např. mentol (pasta na zuby!), máta, kafr, káva, čaj nebo nemírná konzumace alkoholu.

Homeopatické léky by se měly uchovávat v uzavřených nádobkách, měly by být chráněny před silnými pachy, přímým světlem, přílišným horkem a mikrovlnami, před silným elektromagnetickým polem, které vytvářejí některé elektropřístroje. Pokud budete léky udržovat za těchto podmínek, jsou prakticky nesmrtelné.

Homeopatika se obvykle užívají jako kuličky vložené pod jazyk. Mohou se nechat i volně rozpustit v ústech, malým dětem či zvířatům je možné je podat vodu, kde jsme nechali několik kuliček rozpustit.